Kajak VUT

Report z dobrodružství Salzových a Erlaufových

Sraz na loděnici byl určený na půl šestou, ale většina osazenstva dorazila s půlhodinovým zpožděním, což jak jsem byla upozorněna není nic divného. Následovalo ještě nějaké to prohazování lidí v posádkách ku spokojenosti hlavních kormidelníků, takže složení bylo následující. Teda aspoň doufám, jestli jsem na někoho zapomněla tak se omlouvám…

Den odjezdu – středa, 30. 4. 2008

Posádka A : Kuba, Hasan, Marťas, Lída, Vaculda, Masák, Šárka, Pavel, Michal Posádka B: Šimon, Jura, Miro, Posádka C: Ondra, Martin, Jirka, Soňa Posádka D: Sob, Lída, Jana

Po naložení a uvázání všeho potřebného jsme vyrazili na cestu, nejprve odjel Šimon se svou posádkou, pak Ondra a nakonec Kuba a v stejném pořadí jsme i dorazili do kempu ve Wildalpenu, teda Kubova posádka s dvouhodinovým zpožděním, byli dokonce podezíráni, že to někde zapíchli a narazili bečku a oni zatím jenom bloudili. Kuba byl stejně jako minulý rok určen jako hlavní vedoucí, prý se minulý rok osvědčil, tak myslím, že i po téhle akci mu tato záslužná funkce zůstane. Po příjezdu se narazila bečka, nebo už byla naražená za jízdy v tranzitu, to už si nejsem, tak zcela jista. No a probíhala volná diskuze až do ranních hodin.

1.den – čtvrtek, 1. 5. 2008

Ještě musím upozornit na následující rozdělení a to na polonováčky, kteří umí eskymáka nebo se jim tu a tam povede a tam patřili (Šárka, Masák, Martin, Lída) a nováčky, kteří se o eskymáka ani nepokoušeli, tam jsem patřila samozřejmě já spolu s Michalem a Jirkou. No a samozřejmě poslední skupina zkušení vodáci. Podle toho bylo i následující rozdělení. Zkušení vodáci a polonováčci šli sjíždět dolní tok Salzy, samozřejmě ten obtížnější. Nováčci spolu s Hasanem, Kubou a Vaculdou jsme šli sjíždět horní tok Salzy a ještě nás doplnil Sob v kajaku, Lída a Jana na pálavě. Kluci zřejmě očekávali nekonečnou nudu, protože nám oznámili, že až dorazíme do Wildalpenu, tak si tam půjdeme sjet ten odporný válec, abychom taky zažili nějaké to vzrůšo. Musím upozornit, že po této jízdě na to hodně rychle zapomněli. První úsek skutečně vypadal, že se nic dít nebude, tak jsme trénovali nájezdy do vracáku atd., ale pak to začalo. Jirka, Michal a Sob se postupně střídali a každý krysil v nějakém tom válci či v jiném říčním úkazu. Pak jsem dostala instrukce od Vacudly, zřejmě, abych se nenudila, že si mám trénovat nájezdy do vracáku. A jelikož jsem si tam velice šikovně najela, tak jsem krysila taky. Kuba v klidu prohlásil, tak už je máme všechny a díval se jak se snažím dostat i s kajakem ke břehu, přece proč by mi pomáhal, když jsem se cvakla na takovém oleji. No to jsme, ale ještě netušili, že nás nejhorší úsek teprve čeká. Tam už se nekrysilo postupně, ale rovnou po třech, kde byl Jirkovi, Sobovi a Michalovi osudný ten stejný válec. Hasan to komentoval slovy máme tři plaváčky a šel lovit. Takže dnešní den probíhal pod heslem ,, hurá do řeky, kašlem na kajaky“. Ke konci jsme toho měli už všichni dost. Kluci, že musí každých sto metrů někoho lovit, já jsem třepala kosu, tak vehementně, že jsem vytvořila další vlny, protože ke konci nám ani to počasí nepřálo, Michal byl zelený strachy, co nás ještě čeká a Jirka a Sob si mnohokrát prohlédli říční dno, ale Jirkův čas přišel třetí den, kdy Erlauf sjel bez jediné krysy. Jo začátky jsou těžké, ale po dnešním dnu jsme měli spíše než k vodáckému oddílu blíže k potápěčskému oddílu. Takže se není ani čemu divit, že jsme se radovali, když jsme konečně dorazili do kempu. Po hodině strávené ve sprše, kdy jsme všechnu teplou vodu vycabrali a na ostatní už nezbylo jsme si začali chystat jídlo a čekali až se vrátí zbytek z dolního toku Salzy. První novinku, kterou nám za tepla donesli byla, že Šimon krysil. On sám to tlumočil, tak že si každý rok zkouší, jestli se dostane z kajaku, takže si to teď na celý rok vybral.Z pohledu nováčku nás tento fakt vůbec nepotěšil na rozdíl od ostatních, protože se domluvili, že nás zítra ráno na tu nečekaně vodnatou Salzu vezmou taky, mluvili něco a WW3, nevím, co je na tom pravdy. Ale zřejmě to zase až taková sranda nebyla, když si šel Masák po příjezdu zdřímnout. Hasan se mě ptal, jestli se bojím, když jsem mu neodpověděla, tak si dokonce odpověděl sám a znělo to asi takto.,,Tak se boj“. Všechny tyto aspekty vedly k založení odbojového hnutí nováčků, které nám Kuba za pět dvanáct rozpustil s tím, že nás všichni straší. Samozřejmě od večera do rána probíhala volná zábava, kde bylo zaraženo i umělecké vystoupení. To zahrnovalo Šimonův a Vaculdův reperský dvojboj, který byl doplněn uměleckým přednesem. Musím zde vyzdvihnout Lídu její báseň neměla chybu. Bohužel si už ani na jediný verš nedokážu vzpomenout.

2.den – pátek, 2. 5. 2008

Ráno začalo hezky, svítilo sluníčko, což nás všechny vedlo k tomu, abychom se po snídani váleli a vyhřívali. Lída se Šárkou si k tomu vytáhli i učení, to se některým zdálo nepochopitelné a způsobilo to kolektivní pocit viny, že se všichni musí učit, ale nás ostatní to nenahlodalo tak dalece, aby nás to přimělo k učení. Hasan se chvíli díval k Šárce do těch díky slunci ostře bílých papírů, pak prohlásil, že se to ani nemusí učit, že se mu mezitím ty vzorce vypálili do sítnice, takže má ušetřenou práci. Někteří si k sluneční pohodě otevřeli piváky. A jelikož Kuba už nemohl vydržet to naše lenošení, tak zavelel a šlo se. Naštěstí našemu potápěčskému oddílu umožnili nasednout až pod tím příšerně vypadajícím válcem, do kterého zahučela Šárka, která se tam sice o eskymáka snažila, ale nevyšel. Sob a spol zvolil pro tento den pěší turistiku. Bylo mi určeno, abych jela první zřejmě, abych nemohla nikoho sejmout, záda mi hlídal Šimon s Jurajem. Po zdolání náročnějšího úseku mi Šimon sdělil, že jsem to projela tím největším bordelem, co jsem mohla, trochu mě tím zmátl, protože podle mě to byl ten nejmenší bordel, tak nevím. Naštěstí mi v těch složitějších pasážích už cestu ukazoval. Pak jsme si dali přestávku a čekali na ostatní, kdy se samotinká přihnala Lída a nastala instruktážní lekce se Šimonovým koučingem a gaučingem. Po hodné chvíli dojeli i ostatní, zřejmě probíhalo hodně záchranných akcí. Asi z nedostatku adrenalinu v krvi si někteří blázni šli skočit i s kajakem ze skály, byla k tomu nucena i Šárka, která se netvářila zrovna nadšeně, když ji tam bez ptaní vynesli i její loď, ale nepodařilo se ji přemluvit, dík bohu aspoň někdo normální. Na tomto místě skončili pro dnešek svoji jízdu Jirka s Michalem. Pokračovala jsem ještě s nimi a sjela jsem kousek soutěsky, kde jsem v rychlém úseku zablokovala cestu Šimonovi, tak že jsem si tam zaparkovala na kameni a jelikož jel těsně za mnou, tak jsem dnes krysila po druhé a naposled, tu první si nevybavuji, zřejmě jsem zase dělala nějaké kraviny ve vracáku. Po návratu z vody jsme se domlouvali zda zůstat v kempu nebo se pohnout někam dál. Nakonec to za nás rozhodl jeden Rakušák, který nám oznámil, že v deset tady bude klid, zřejmě se mu nelíbil náš noční zábavní program. A to rozhodlo, Šimon se začal rozčilovat, že když tu chtějí v deset hodin ticho, tak ať v deset vypnou hukot řeky. Tak jsme si šli zapakovat věci a zaplatit za kemp za dva dny jsme platily 8 euro. Ten, kdo měl Alpenverein platil o něco málo méně. Naše další stanoviště bylo v přírodním parku u informační boudy, ale hlavně u řeky Erlauf. Přidali se k nám i Sob a spol. Večer jsme zjistili, že se nám poněkud tenčí zásoby alkoholu, ale to nám na radosti neubralo, naopak se dohodlo, že se zítra bude muset něco sehnat. A jelikož na nás dolehla únava, tak se šlo poměrně brzo spát.

3.den – sobota, 3. 5. 2008

Dopoledne mi Martin svěřil svůj fotoaparát, abych vedla fotodokumentaci. Rozhodli se vynést si hodný kus kajaky a sjet si ne zrovna lehkou část Erlaufu. Ještě se mě ptali, jestli si s nimi ten kousek nechci sjet, nakonec jsem se rozhodla, že si nasednu až od našeho nočního stanoviště, tedy od informační boudy spolu s Jirkou a Michalem. Ani nevím, jestli mě víc neodrazoval fakt, že bych si tam tu loď asi nedotáhla. Holky to vyřešily po svém zapřáhly Michala s Jirkou a ti jim to pomohli odnést. Přece jenom Lída by si na zádech táhla asi tak polovičku svoji váhy. Byla to celkem náročná cesta, poznala jsem to podle toho, jaké si Ondra dělal neustále přestávky a vymlouval se na to jak má strašně těžký kajak a to nejtěžší ze všech. Takže jsem fotila funící vodáky, pak mě to přestalo bavit a fotila jsem chvíli tu krásnou přírodu. V půli cesty si dali přestávku a čekalo se jak jinak než na holky, což Šimon komentoval slovy. ,,Sakra, kde ty ženský zase jsou“ a ještě něco o tom, že se příště pojede bez nich. Konečně všichni dorazili ke startu a začali se soukat do kajaků, udělala jsem tam ještě pár obrázku a šla si je fotit na konec trati, kde jsem čekala nějakého toho eskymáčka či krysu a ono nic, Lída tam sice vjela, tak že se tam zasekla mezi dva kameny, ale pak se z toho záhadným způsobem dostala. Šárka to pro jistotu sjela pozadu, aby neviděla do čeho jede a zbytek nestojí ani za řeč, protože to sjeli všichni ukázkově, takže žádna sranda. No a odtud už jsme jeli všichni i Sob a spol, kterého tento den jistil Šimon. Dneska jsem jim naštěstí ušetřila práci s lovením. Jezdím prý stylem kačena podle všeho všechno zkačenkuju, to je zřejmě pochvala, jelikož kačena je na vodě jako doma. Dnešní sjezd byl víceméně takový hromadný, čekali jsme na sebe v skoro každém vracáku a o mnoho zábavnější, protože už neprobíhalo tolik záchranných akcí. Takže nám to dnešní sjíždění přišlo i celkem krátké. A jelikož toho měli někteří ještě málo, tak se vydali sjet si ještě ten zajímavější úsek Erlaufu a to znamenalo dotáhnout si tam pěšky zase lodě. Někteří nadšenci dokonce několikrát. Ondra byl vyslán koupit ještě nějaké to pitivo na večer, abychom nebyli jak ryba na suchu. Večer předvedl Marťas velice efektivní světelnou show a šlo se spát.

4.den – sobota, 4. 5. 2008

Poslední den v Rakousku, nutno přiznat, že nikomu se nechtělo domů. Ráno se dohodli, že si ostřílení vodáci sjedou horní přítok Erlaufu, což je prý nějaká čtyřka či pětka. A zbytek si udělá túru po zdejším krásném okolí. Jenom jsme nepochopili když je to přítok, proč to hodinu musíme objíždět po všech čertech a po serpentinách. Což mi zrovna nedělalo moc dobře na trávicí systém. A Lída na tom nebyla o nic lépe té dokonce, když je poprosila ať ji někde zastaví podali místo toho pytlík. Šimonova posádka jela jako průzkumná první a my ostatní jsme za nimi vyrazili až o něco později. Šli prozkoumat terén a podívat se jak to vypadá se sjízdností. Mezitím jsme my ostatní dorazili na přehradu a některým se to dnešní obtížné sjíždění rozleželo v hlavě a začali se cukat. Poté co jsme dorazili k řece, kde čekala schvácena Šimonova posádka jsme zjistili, že se to sjet nedá, protože tam chyběla dost podstatná věc a to správná hladiny vody. A jelikož bylo málo vody, tak jsme se všichni domluvili na procházce, kromě Šimonovi posádky, ta se někde zapomněla. No a pak se jelo zpátky domů, samozřejmě jako první zase Šimon, druhý Ondra a poslední Kubova posádka, jak kdyby se na tom pořadí někde dohodli. Měli jsme skvělý navigační systém, tedy Martina, i když Ondra ho už moc nepotřeboval, tak jsme poměrně brzo překročili hranice. Pak jsme viděli nevídanou věc a to vodáky z Rakouska, jak jedou od nás, tak nás pobavilo, že oni jedou z Čech a my z Rakouska a bylo nám záhadou, co u nás tak asi mohli sjíždět. Ještě jsme zastavili na benzínce a přemýšleli jsme, jestli to ještě neotočíme zpátky, protože bylo nádherný počasí, tak jsme litovali, že jsme si ještě něco nesjeli, třeba znovu Erlauf.

Soňa, kajakářka a kečupová královna

P.S. Poděkování všem lovičům krys, myslím, že letos měli plné ruce práce.

P.S.S. Doufám, že zase nějaká ta akce bude

««« Předchozí text: Křižánky 2008 Následující text: Itálie 2008 - Jezdím HARD, spím HARD »»»

Kuba | 27. 5. 2008 Út 08.47 | WW, Trening | trvalý odkaz | tisk | 1295x