Kajak VUT

Hamerácká zpověď 2007

S pálavou na zádech, očekáváním v játrech a trochou hrůzy v srdci dobíhám tramvaj jedoucí k loděnici v Jundrově.Jedná se totiž o mou premiérovou akci s touto prazvláštní vodáckou komunitou.

První pohled na „plac“ je velice optimistický. Lepení lodí, rekonstrukce vozidel, montáž, demontáž a opětovná montáž kajaků na střechy letadel a jiné úpravy.

Odjezd první obrněné posádky, tedy Miry, Pavla, Edy a Vaculdy, v nás vyvolává obdiv a chmurné představy, že vidíme naše kamarády naposled. Prvního Ruma otvíráme již s myšlenkou, že dnes snad nebude prolita nevinná krev. A při rozjezdu auta se již nálada zase začíná přibližovat bodu varu.

Po přivítání a novém rozloučení na nedaleké benzínce, již vyrážíme vstříc Kubově zdánlivě nesmyslné poznávací jízdě po místních kruhových objezdech. Zdání však klame. To, že Praha svou slávou ostatní města převyšuje a že po ukazateli následuje vždy odbočka, je někdy dobré vědět. Všichni si to píšeme za uši. Šárčin a Hasanův zpěv, za podpory Lídiny hry na kytaru, ve mně vzbuzuje atmosféru některých zdařilých táborových ohňů. Kuba zjišťuje že vlastně nevití a proto si ty brýle přece jenom nasazuje. Právě včas aby stihl auto strhnout k pravému břehu. Ve předu se na nás již smějí čtyři obrovské válce. Železné!!! Ale co. Zahrajeme pohřební píseň a hurá do pekel.

Již na místě činu nám přívětivý hospodský ukazuje místo k noclehu a stůl plný polévek a vychlazených piv. Po chvíli přijíždí i zbytek výpravy a již jako devíti-člen startujeme veselý vodácký večírek. Brutální historky prolínané pivem, souboje Lídy a Kuby v protržení bránice, kytarové harmonie s místními domorodci a spousty dobré nálady, to vše přispívá k jistému zrychlení ručiček na hodinkách. V přiměřenou hodinu si každý (ne)našel nějaké to místo k noclehu, aby se ráno mohl svěží soukat do neoprénu. Teda aspoň doufám, já si ten konec už moc nepamatuju.

Kolem jedenácté ráno už ale všichni pochodovali ke hrázi. Já s Šárkou jsme se do pálavy vsoukali s určitým pocitem veselých sebevrahů. A huráááá dolů. Šlajsna, čááák, kameň, balvan, větev, au, kameň, au, dobrý, jéé vracák. Ani sem se nepoškrabal a kaskáda pryč. A už se excelentními obloučky blížil zbytek party.

Každý si to prožije jinak, ale s první jízdy sem byl vcelku nadšený. Jezdilo se po Dvoreček, jenom Vaculda s Edou si to pro velké nadšení sjeli až dolů. Takže hurá na autobus a zpátky. I Přestože u čtvrté kaskády už není ten šutr uprostřed řeky, průzkum dna se napodruhé podařil. Cvak, pálava pryč, Šárka přede mnou, jiná pálava na mně, kameny všude kolem a k tomu ta voda. Au, bum, bum, bum. Hlavou se mi mihlo: „Asi se utopím! Kdo nakrmí děti? Proboha kdo??!!“

Slivovice ukrytá na zadním sedadle se skutečně hodila. Kuba, Pavel a Mira šli ještě dolů na rodeo u výpusti, ale o tom už vypráví jiný příběh. Hlavní je to, že jsme po určitém druhu aklimatizace, poděkovali „Černé Okybače“ za krásný vodácký zážitek a pomalu se chystali na odjezd.

Jak říká přísloví: „Psát o hudbě, je jako tančit o architektuře.“ Ani já sem nemůžu nacpat všechny zážitky onoho listopadového víkendu. Proto na závěr poděkuju celé komunitě za to, že mně dala možnost, nakouknout do světa plného vody, adrenalinu a srandy a všem co byli na vodě za výkony hodné obdivu.

Autor: kuba – bingo – šaman – masový vrah

««« Předchozí text: Voda v Rakousích - Pavel Solar Následující text: Memoriál Vladimíra Vaňhy »»»

lukas | 8. 11. 2007 Čt 14.22 | Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 1116x