Salza versus Sudety aneb jak se stát trenérem
Každý si asi dokáže vzpomenout na svoje vodácké začátky a tak Vám nemusím říkat, co pro mě znamenalo, když mi Šimon vytyčil vodácký cíl mé první sezóny – Salzu. Divoká voda a ještě v cizině. Panicky nervózní začátek plavby v „ostrých peřejích“ plných praseckých nástrah v podobě vyvěrajících květáků (karfiolů) a zabijačkových hodů.
Masakr v Beslamu byl ze začátku zdolávání této magické řeky dámským večírkem spojeným se štrikováním. Postupně jsem si však elegantní řeku začal užívat. Vždyť už začátek tohoto víkendu se nesl ve znamení vzpomínek na studentské léta bez objektivních starostí.
Pátek odpoledne odjíždíme v zapůjčeném rallyovém speciálu Škoda Felicia průměrnou rychlostí 78km/h po dálnici do Rakous. Eda vzal na sebe nevděčnou roli řidiče. Já s Šimonem se obětujeme a dva litry burčáku zdoláváme ještě na našem území. Nezbývá nic jiného než zalovit v base piv. Prudké ranní vystřízlivění při pohledu na řeku. Začínám cítit zradu. Uklidňují mě předškolní děti a kojící matky bez obav se vrhající na kajacích do ranní řeky. Pokud oni tak já taky. Zjišťuji, že Eda je bravůrní jezdec, který mě jistí ze zadu. 
Salzu jsme (pro mě nečekaně) zvládli bez ztráty kytičky, až na mé 3 zvedy zaviněné vlastní nezkušeností. Strašně moc mi pomohlo, že mně Šimon před odjezdem vytáhl na Vír. Tam jsem musel taky nechtěně dvakrát zvedat. Teď už vím, že si tím Šimon zjistil zdali mě má cenu na Salzu brát. Otestoval mé možnosti.
Večer jsme byli opět silní – vyžrali jsme basu piv a rozhodnutí bylo na světě: Přece zítra nepojedem to samé. Šimon: co takhle dát si Enns. Ikdyž opiven zbystřil jsem pozornost- co to na mě zase šijou. No nic dem spat. Koncert bratrů Nedvědů zakončil úzpěšný den. Halekající bandu čechů jsem prohlásil za hloupý sen a klidně spal AŽ DO RÁNA. To ráno asi nikdy nezapomenu. Po krátké cestě autem stojím na břehu neskutečně se valící řeky. Brutální proud obrovského množství vody vmáčknuté do úzkého řečiště.
Průpovídka chytré horákyně o obrovským válci podpořená faktem o pravém ramenu řeky do kterého nesmím, protože je to vodákům zakázáno a smrtelně nebezpečné, mi rozklepává kolena. Strach, stres, krize… Dem do toho. Eda nasedá a bravůrně seká první metry. Já jsem v koncích, odevzdaně se vrhám za Šimonem do vln. Projíždíme onu těžkou pasáž. Musím si vysednout z lodě a nadechnout se. Nevím proč jsem se tak bál. S odstupem času je mi jasné, že Šimon věděl, že na to máme. Absolvoval víken (dle jeho slov) na nudných řekách s dvěma pitomcema. Za trest jsem mu naordinoval bikemaraton RALLYE SUDETY (nejtěžší maraton v ČR). Celý rok pilně trénoval a ladil kolo. Neměli jsme čas se spolu projet a zkonfrontovat síly. Počasí na závody stálo za p__u. Odstartovali jsme celkem z ostra. Absolutně jsem neodhadl svěřencovi možnosti a nezvolil adekvátní závod pro začínajícího bikera. Utavil jsem ho na padesátým kiláku a dál již pokračoval sám. Začal jsem závodit a jako závodnický srdcař dojel. Následná zimnice a 3 kosy mě utvrdili v mé chybě. Doufám, že jsem Šimonovi nezkazil chuť na MTB maratony. Příští rok si s pitomcem zajedu nudný maratonek v trénikovém tempu. Třeba Znovín cup- 50 km po rovině mezi vinicema, nebo kultovní Žernovnický mazec.
Doufám, že si všichni instruktoři a trenéři vezmou z článku ponaučení. Já trenérem být nemohu, neumím to. V disciplíně kterou ovládáte musí být rozhodnutí vždy vázáno s ohledem na svěřence, kterého máte přečtenýho a vyzkoušenýho. Šimon mně s Edou na vodě odhadl, já Šimona na kole ne. Nicméně pokud se najde někdo kdo chce jet Sudety 2008 se mnou dejte vědět. Pro Šimona mám na příští rok další nabídku- Vasaloppet (nejdelší maraton na běžkách na světě). Pěkná prasárna, 90km, je to výzva.
««« Předchozí text: Výuka 2007-2008 Následující text: Voda v Rakousích - Pavel Solar »»»
Pavel Bureš | 3. 10. 2007 St 08.54 | Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 67002x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářKdys se tak divam na tu fotku z Ennsu, tak jsme tam meli v kvetnu asi fakt krapet nadstav…. 
Na Sudetech jsem vzdal až na 57 kilometru, moje naleštěné kolo připomínalo vrzající kouli bahna, nohy mi samy kopaly v křečích. Dal jsem si koblihu a jel nejdelších 25km zpět na start. Příští rok jedu zase, třeba o občerstvovačku dál… Sám bych se nikdy nerozhoupal
Tímto se Šimonovi omlouvám, bylo to opravdu na 57km, ale už pod kopcem před občerstvovačkou po tom krásném sjezdu jsi poněkud protestoval a tam padlo to rozhodnutí. Nicméně to nesnižuje tvůj sportovní výkon. Málo který člověk na světě dojel každé sudety na které odstartoval. Osobně znám pouze jednoho. Taky ale znám jednoho se skórkartou 5/1
Ahoj Pavle, dík za pěknej článek, na ty vepřové hody na salze jen tak nezapomenu.
To víš Edo nikdo z vás se nerozhoupal něco napsat, tak jsem to musel vzít do svých rukou. Děti jsem dal do bejbyboxu a něco sklepl.
Ten poslední sjezd bych přirovnal ke freediverovi, který se nadechne, převrátí, projede kus řeky na mělčině se převalí a řekne: Další čárka. Většinu času jsem se kutálel s kolem .
Partneři:
Spřátelené weby:
