Kajak VUT

ZDrSEM Vodák ExlClusive II

„Zase to otravné ráno!“ říkám si, když se s prvními paprsky světla převaluji v posteli. Potom si uvědomuji co je vlastně za den.. středa 18.8.2010.. musím vstát, stejně už neusnu. Porcuji a nakládám pořádný kus masa, přitom se dívám na tu trochu krve, která z něj vytekla a přemýšlím jaké to asi bude, vidět krev vytékat z člověka.. snad se hned nesložím, snad nezpanikařím a nebudu zmateně pobíhat kolem něj.. na doporučení si balím jedny trenýrky navíc, přidávám lékárničku a krýgl.. všemi očekávaný ZDrSEM konečně začíná.

Na loděnici s překvapením zjišťuji, že křesílko budu opravdu potřebovat. Proto nakládáme do auta pár židliček, újmu sedacího nervu si přece nemůžeme dovolit. Po cestě se atmosféra trochu uklidňuje, klikatou cestou stále přejíždíme Svratku tam a zpět a konečně se blížíme k Vírské přehradě, k místu, kde nás čekají 4 dny zábavy, ale i tvrdé dřiny a psychického vypětí.

Po příjezdu stavíme hangár pro případ horšího počasí a následuje první seznamovací posezení. Mám pocit, že to nebude až tak drsné, jak se všude psalo. Najednou jsme rozděleni na dvě skupinky a začíná hra „Najdi si svého kamaráda“. Už mi dochází, že tohle nebude jako obyčejný letní tábor..

..těla kamarádů leží nepřirozeně rozházená pod stromy. Hned k jednomu spěchám a z dálky na něj volám. Proč mi jen neodpovídá? Jak nás to na té loděnici učili? Teď si rychle vzpomenout! Buším vedle něj do země a otáčím jej na záda.. jako zázrakem dýchá. Co teď?! Volat záchranku?!..

..s odstupem času zjišťuji, že sem kamarádovi zařídil poukaz na krásné invalidní křesílko.. tak tohle nebyl zrovna nejlepší začátek. Ten večer ještě přibíhá Bára s rozříznutou rukou žileťákem.. jsem rád, že se jí ujímají ostřílení borci, co už ZDrSEM zažili.. nemám tušení, co bych měl dělat. Dny ubíhají anebo se to alespoň všem zdá, nikdo už neví, jestli tu jsme druhý den anebo druhý týden. Přednášky se střídají se záchrannými akcemi. Učíme se přivádět simulanty opět k životu pouhým dotknutím prstu, ale i těžkým a namáhavým bojem o jejich přežití, kdy ani netušíme, jak to všechno skončí.

.. odpoledne se probouzím někde pod pisoárem, škrtidlo i se stříkačkou už mi spadlo někam na zem. Je to podivný sen. Slyším hlasy a někdo k nám přichází. Slyším neomylný zvuk nasazování gumových rukavic.. někdo se mnou zacloumal.. dál už nevím co se dělo.. přestávám dýchat..

Stále dokola jsou nám vtloukány do hlavy základní tři kroky záchrany: Rozhlídni se, Reaguj, Rozmýšlej! První z nich pravidelně zanedbáváme, a proto při snaze pomoci neznámému muži umíráme na otravu plynem, kamarád nám vesele před obličejem mává nožem, kterým si způsobil tepenné krvácení, přemýšlíme, kolik nás vlastně šlo zachraňovat a kolik se nás vrátilo, kam zmizel veškerý náš materiál, a i když spatříme zloděje, tak zjišťujeme, že s neoprenem těsně pod koleny se za ním stejně nemůžeme rozběhnout.

.. najednou jsem spatřil něčí tělo ležící na kameni pod skálou.. chci se k němu rozběhnout, ale obezřetnost mi nedá a opatrně se rozhlížím. Je to nějaké děvče, na oslovení nereaguje. Krev! Okamžitě nasazuji rukavice a volám ostatní .. tohle sám nezvládnu. Musí tady ležet už delší dobu, krev na její hlavě pomalu usychá, ale má pěkně podrané ruce – určitě spadla ze skály. Může mít něco s páteří, nesmím s ní pohnout! Musím si sundat jednu rukavici a roztřesenou rukou zkouším, jestli dýchá.. nejsem si vůbec jistý, leží nepřirozeně na břichu, budu ji muset opatrně otočit. Fixuji hlavu a pomalu ji otáčíme na záda.. díky Bohu dýchá!.. má tvrdé břicho a tep přes 110.. Zbyněk ji balí do termofólie.. i přesto tento boj o život nejspíš prohraje..

Na návštěvu za námi přijel i známý obchodník Horst Fuchs, který nám vysvětlil, jak správně hodit kamaráda do vody, abychom mohli jeho páteř později výhodně prodat, že nemáme jezdit více než 40km/h, jinak zboží poškodíme a mafiánským přestřelkám se máme raději také vyhýbat. Pro případ nehody jsme se přece jenom naučili, jak postupovat, aby to nedopadlo jako moje první „záchrana“.

..kajakář leží pod kamenitým svahem u vody, kousek proti proudu naříká hystericky jeho družka s otevřenou zlomeninou.. na nejbližší silnici srazilo auto chodce a skončilo ve stromu.. hasiči nemůžou přijet.. záchranka řeší nehodu na D1.. nikdo tu nebude v čas.. tak teď už je to opravdu jen na nás..

Člověk najednou začíná vidět vše z trochu jiného úhlu, vyčkává, kde se co semele a snaží se, aby se sám nestal zachraňovaným. V průběhu kurzu potkáváme nové účastníky, kteří se nám představují velmi originálním způsobem, co by simulanti se zkrvavenými obličeji a se střepem v noze. Neminuly nás ani záchrany typu „Máš mrtvičku, nebo sis jen něčeho šlehl?“, „Upadl na bonbón a něco si zlomil!“, „Zachraň prasečí nožičku před rozzuřeným psem.“, nebo „Dokud nám nenabídnete další piva, tak z toho raftu neslezeme!“

..utíkáme po silnici k danému místu, do protivky už někdo běží s výstražným trojúhelníkem.. z kapoty auta se valí hustý dým.. na kraji silnice uklidňují řidičku.. před autem leží sražený člověk bez známek života.. spolujezdkyně naříká, že vzadu bylo její dítě.. spolujezdec nebyl připoutaný.. někdo prý ještě schází.. někde v dálce už je slyšet přijíždějící sanitka..

ZDrSEM je opravdu občas drsný, ale dá se tam zažít i spousta zábavy, ať už v podobě noční přednášky o „třech druhů opic“ nebo sbírání dříví házečkou, aneb jak zabít kamaráda, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda. Pokud váš kamarád volá na hráz pokaždé, když si dá do řeky zchladit pivo, neustále si v autě porovnává opěrku hlavy, 5× se podívá než konečně přejde přes přechod, odmítá jít do hospody, která je pod úrovní terénu, nebo s sebou jen stále tahá nějaké divné rukavice, tak máte závažný důvod se obávat že „Je divnej!“.. anebo je pouhým účastníkem ZDrSEMu, po kterém už nikdy nic nebude jako dřív.. ještě že tak  

Chtěl bych poděkovat všem účastníkům, s kterými jsem dostal možnost tento kurz zažít, ale především všem lektorům, kteří svou profesionalitou pro nás udělali maximum a občas je to stálo i vlastní krev. Díky Báro, Alčo, Markét, Karle a v ne poslední řadě Šimone. Slibujeme, že se už vždycky rozhlédneme! 

text: Joska foto: Skippy a Oskar

««« Předchozí text: Salza 2010, řeka učitelka po čtvrté Následující text: Infoschůzka »»»

Kuba | 1. 9. 2010 St 15.43 | Trening, Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 2047x