Kajak VUT

Salza 2010, řeka učitelka po čtvrté

Je čtvrteční odpoledne, slunce svítí a na Jundrovské loděnici je rušno. Já právě dopisuji poslední řádky do písemky. Letmým pohledem na mobil zjišťuji, že posádka „tereňáčku“ už mě určitě netrpělivě očekává. Odevzdávám písemku a rychle se přemisťuji na loděnici.
Je tu další vodácká sezona a k ní neodmyslitelně patří tradiční jarní sjezd řeky učitelky – Salzy. Letošní ročník měl být výjimečný od počátku. A to brzkým odjezdem, na který málem velitel akce doplatil svým okem. Takže letos odjezd s návštěvou nemocnice pro změnu po 18 hodině.

Posádky se v rámci možností svých vozítek a navigací přesunují do Wildalpenu. My, tedy tereňáčková skupina, jsme znuděni rovnými a pěknými cestami. A proto za Kremsem přijímáme nabídku palubní navigace a vydáváme se horskou nábližkou. Odměnou nám je půlhodinové zdržení a cesta se 180° zatáčkami.
Mezi tím se v kempu ve Wildalpenu scházejí první dvě posádky. Je to Dan s pěší sekcí drahých poloviček (Zuzka a ) a Enderova posádka (Zbyňa, Vašek a Tankan) s letos poslušnou Aštarou. Následuje dlouhá asi dvou hodinová pauza, po které doráží „tereňáček“ Pája se spolujezdci (Ostravak, Ondra V., Rimmer a Janka). V těsném závěsu následuje Tonyho červenáček (Miro, Kuba a Pudl) a s půlminutovou ztrátou ladný Oskar s Ladou a posádkou (Romča, Hasan a Jirka). Na Oskarovu nebezpečnou a rychlou jízdu málem doplatil svým zdravím zajíc, který pokojně procházel tunelem. Naštěstí si stoupl přesně mezi světla. Ještě že Oskar nejel Velorexem . V půlnoci se všichni scházíme, přesun proběhnul úspěšně. Po večeři se většina členů zakukluje do spacáků.

Články o řece učitelce obvykle píší ti, kteří ji sjíždí poprvé. Ani letos tomu nebude jinak. Dojmy z řeky jsem zachytil v krátkém rozhovoru s Pájou:

Co je pro tebe důležité před sjezdem neznámé řeky?

Základem je se dobře vyspat. Proto spím ve svém teréňáčku se vším pohodlím. Bez nočního stolku bych se neobešla (pozn. RE. Opěrka s držákem na pivo a elektrickou zásuvkou). Navíc pozdní vstávání mi po vyčerpávající cestě opravdu bodlo, stejně jako zásoba piv pod sedadlem.

Jak proběhlo ráno?

Nejprve jsem se seznámila s Rakouským systémem třídění odpadu. Následovala cesta na záchod. Ty mě mile překvapily, protože tam nebyli žádní pavouci. Pak jsem posnídala a převlékla se do neoprenu. Kuba mě přesvědčil abych jela dolní část Salzy. Hasan se s několika nováčky rozhodnul jet horní část. Následovaly logistické přesuny aut a už v poledne jsme byli připraveni vyrazit na vodu.

Co se dělo na vodě?

Kluci se šli rozpádlovat na vlnku v kempu, ale na tu jsem se jenom s hrůzou dívala. Za chvíli jsme vyrazili dolů. Hned za kempem je nebezpečný válec. Můj původní plán byl, že budu krysit. Na fotce je vidět, jak jsem se před vjezdem do válce pořádně nadechla. Pája válec

Mám dojem, že jsi předvedla ukázkového eskymáka ?

Máš pravdu, hned za válcem jsem se práskla. A povedlo se mi hned vyeskymovat. Popravdě to jsem nečekala. Ale proběhlo to tak hladce, že když jsem se vynořila, tak prví co mě napadlo „to bylo všechno“? Jediný, kdo tam krysil byl Ondra V., ale ten si to vynesl a na podruhé to sjel v pohodě.

Jak pokračovala plavba?

Poměrně klidně, jela jsem druhá hned za Mirou, který mi najížděl stopu. Řeka byla pěkná, ale bylo tam moc mušek. U soutoku na nás čekal Kuba, který byl zvolen fotografem dne (pozn. RE.: stále neviděl na jedno oko). Konečně jsem vylezla z kajaku a mohla se protáhnout. Po krátké pauze jsme pokračovali k peřeji, na kterou jsme se šli podívat. Kluci vymýšleli jak ji co nejsložitěji projet. Já jsem zvolila cestu středem s proudem. Pod peřejí jsem najela do vracáku s podivou skálou a po špatném náklonu jsem spadla do vody. Počkala jsem si, až se voda uklidní. Tu pravou chvíli jsem poznala, když mi začal docházet vzduch. Tak jsem zvedla. Mira se nacvičeným znamení ujišťoval, jestli jsem v pohodě. Jenomže s pádlem v ruce jsem akorát mohla kývat hlavou. S tím nebyl Mira spokojený, ale já jsem měla jasno. Když pustím pádlo, tak půjdu znova do vody a to se mi nechtělo! Pak už byla soutěska.

A co můstek, jak se ti skákalo?

Po prvním pohledu mi bylo jasné, že nejdřív za 2 roky si ho skočím. Na chvíli jsem se otočila a už jsem měla loď na cestě nahoru. Házel mě zkušený házeč Mira a hodil mě opravdu pěkně. Zato Venca se otočil a zůstal viset v rozhraní, ze kterého na nás vystrkoval prdel. Pak už byla jenom nuda. Pája skok Venca rozhraní

V soutěsce nuda?

A jo, ta byla v pohodě. Až na poslední válec, ve kterém jsem splnila krysící plán. Nevím jak je projíždět. Nepráskla jsem se přímo v něm, ale až ve vracáku za ním. Pod vodou jsem otevřela oči a uviděla šutry. Ty mě tak vyděsily, že jsem na nic nečekala a vykrysila jsem. Pak to bylo už v pohodě. Nejhorší zážitek z celého dne byl vylézt kopec na vysedačce. Soutěska

Pak jste se přesouvali do kempu?

Jo, následovalo svážení aut do Wildalpenu. Na vysedačce zůstala jedna skupinka (martas a spol) s kanystrem vína. Když pak konečně přijeli, tak Marťas byl hooodně v pohodě . Následovaly přednášky s ochutnáváním pochutin i tekutin. Kuba přednášel něco o modlení se před tím, než jdeme na vodu. Pak přednášel Marťas o první pomoci.

To zní jako dobře načatý večer, jak pokračoval?

Následovala volná zábava spojená s oslavou 2 narozek. V rámci komunity jsme popíjeli víno z kolujících kanystrů. Než se setmělo, tak jsme se šli podívat na pochcané schody. Když jsem se vrátila, tak Ondra V. spal se spacákem pod hlavou. Pak na mě spadl Kuba, a dále už chodil jenom po 4 a řval, že je zvíře. Následně předváděl eskymáky a krysy na trávě. Rimr s Mirou mi vzali minerálku a pak dlouze vysvětlovali co je to komunita. O půlnoci jsme si všimli, že Jirka leží na zemi. Chtěli jsme ho dát do spacáku. To ale bylo velmi obtížné, protože spacák neměl zip a Jirka byl jako prkno a nedalo se sním hnout. Nakonec jsem zůstala vzhůru jenom já a Ender.

Jaké bylo ráno?

Byla jsem hrozně unavená a nevyspaná. Někteří vypadali hrozně. Velitel akce prohlásil, že za nás nemůže nést zodpovědnost a rozdělili nás na dvě skupiny. V té naši byli pouze méně zkušení kajakáři. Vedení skupiny se ujal Ostravak. Rozdělil nás do dvojic a vyrazili jsme.

Skupina 1 Skupina 2

Řeku už jsi znala, bylo to pro tebe jednodušší?

Ani ne. Byla jsem mnohem víc utahaná. Ve válci pod kempem jsem splnila krysící plán ze včerejšího dne. Hasan mi pak řekl, že blbější místo už jsem si vybrat nemohla „prý jak se mi líbilo surfování ve válci“. Plavba pokračovala poklidně až k soutěsce. Ve stejném místě jako včera jsem vykrysila. Pak jsem nasedla, ale z vracáku mě vytáhnul proud a najednou jsem jela soutěsku dál a pozadu. Bohužel jsem všechny předjela. Než jsem se chytla do vracáku, tak jsem znova krysila. Loď mi chytnul Kuba o kus dál v místě, kam jsem se nemohla dostat. Když mě pak viděl jak přijíždím na pálavě, tak se mohl umlátit smíchy o palubu. Byla to moje první jízda na pálavě. Kajak je lepší! Kuba skok

Poslední den, jste jeli Steyr?

Jo jeli. Byla to pěkná řeka se samými vlnkami. Jela jsem v součinnosti s Tonym, ale zůstala jsem hned v prvním válci. Tony mě pak táhnul celou peřejí. Pak už jsem jela v pohodě. Když jsem unavená a bojím se, tak musím vykrysit. Pak mě to přejde, jako by to ze sebe spláchnu. Až k „autobusu“ to bylo v pohodě. Při průjezdu „autobusu“ jsem se otočila a nevěděla jsem, kde jsem. Za chvíli jsem se zorientovala a jela dál. Následovalo vylodění a rychlý pinknik na parkecu.

Která řeka se ti víc líbila?

Steyr byl pěknější.

Co cesta zpátky, trefili jste bez problémů?

Jo. Ale Ondra V. ji těžce nesl. Nechápu proč. Ostravak byl v klidu, ale prý furt chlastal pivo. Asi v půlce jsme si udělali pauzu na jídlo. Svítilo tam sluníčko a pomalu tekla křišťálově čistá říčka. Asi po dvou hodinách jsme pokračovali dál. Na loděnici jsem dorazili předposlední, ale pořádku. Byla to moje první cesta delší než 20km.

Více fotek: Salza, Steyr 05/2010

««« Předchozí text: Jak a s čím na Zdrsem? Následující text: ZDrSEM Vodák ExlClusive II »»»

lukas | 25. 8. 2010 St 16.04 | WW | trvalý odkaz | tisk | 2718x