Kajak VUT

Jak mě nasral Hasan

Jednoho krásného dne (chcalo jak kráva a bahna bylo všude jak v kravíně, ale podařilo se mi udat manželku a děti do babyboxu) jsem se urval a v záchvatu nutnosti najet nějaké kilometry na kole mimo závody jsem dojel až do Veverské Bitýšky. Rozhodnutí zda se spokojím s 54 km nebo přidám dalších 27 padlo. Nepojedu kolem přehrady domů, ale vezmu to údolím Bílého potoka…

V tu chvíli vidím rozbouřenou hladinu povodní zaplaveného koryta. Potok ve kterém přes léto usychají ryby valí, vodákovo srdce zaplesalo. S vypětím sil jedu domů, abych se co nejrychleji dostal k telefonu. Obvolávám všechny známé vodáky, protože sám si na takhle ostrou vodu netroufám. Přikládám pár přepisů rozhovorů: S Babíčkem: PB „Zdar Šimone, musíme rychle jet na Bílej potok, teče tam voda“ Šimon „Sračkovody nejezdím“ PB „Ty vole třeba to nikdo ještě nejel, můžeš si vybrat budeš li Hillary, nebo Tenzing“ Šimon „I kdyby se ti podařilo mě přemluvit tak už jsem vyžral tři lahváče a manželka mě určitě neodveze- čau“ PB „Čau“ S Krchem: PB „Zdar Honzo, co děláš? Sjíždíš nějakou těžkou řeku, nebo nějakou krásnou blondýnu“ Honza „Krásnou blondýnu (v pozadí se ozvalo- kurva nepřepínej mi tu televizi pořád)“ PB „Teče Bílej Potok- pojď si to sjet, možná budem první na světě“ Honza „Jel bych, ale jsem v Labských pískovcích. Stejně si ale myslím, že už to mohl někdo jet.“ O dalších hovorech se nemá cenu rozepisovat. Pochopil jsem, že kolem Bílého potoka budu dál jezdit jenom na kole. Středa 22.7.2009 jedu do Prahy, tradiční bussines. 5:00 D1, 6:00 snídaně Melikana, 7:30 Praha 3* bussines a do toho jeden významný telefon. Volá Šimon v 17:00 sraz v Doubravníku, dáme se Sobem Svratku kolem Prudké a jez ve Štěpánovicích. Poté pokud poteče ten tvůj potok tak bychom dali ten. Svitla mi naděje na dva historické úspěchy. Na jezu ve Štěpánovicích jsem na jaře zaplaval a vysněný Bílý potok. V 15:00 vyrážím z Prahy, neustále v levém pruhu. Rychlá bageta na benzince, poté ještě kafe a zmrzlina na další. Vyzvednutí lodě na chatě v Bystrci, kontrola vodoteče v Bítýšce a hurá do Doubravníku. Tam dojíždím v 17:30 hned za Sobem. Bez ztráty kytičky dáváme Svratku. Těším se na Bílej potok, ale nikdo se mnou nejede- nedokážete si představit to zklamání. Smířil jsem se s tím, že tento potok nikdy nedám, protože už nikdy nepoteče a protože na něj nikdo kromě mně nechce jet ( nebo se všichni bojí). Musím zabojovat, v pátek 24.7.2009 volám Šimonovi, že pořád prší a že ten potok určitě poteče. Zlomil jsem ho a domluvili jsme se na Sobotu s tím, že ráno v 8 se tam zajedu podívat jestli to poteče, pokud ano tak dojede a poté povalíme na Hermanovu svatbu. Pokud nepoteče, dorazím k němu a utavím ho na kole (hajzla). Sobota 25.7.2009– Bílý potok teče, jedeme…. Splnil se mi vodácký sen. Tak jak Hillary neřekl kdo byl první na Everestu, ani já Vám neřeknu kdo sjel první Bílej potok. Hermanovu svatbu jsme nestihli (možná proto, že Šimon málem zaplaval- viz video) a tak jsme se rozhodli dát mu tento prvosjezd darem. Bohužel jsem mu to nemohl říct osobně, protože jsem při příjezdu na Hermanův večírek potkal Hasana. Řekl jsem mu, že jsme jako první sjeli Bílej potok. On se usmál a odpověděl „já jsem ho jel před třema rokama“. Aspoň Vám teď mohu říct kdo sjel 25.7.2009 jako první Bílej potok. Byla to Bára.

PB

««« Předchozí text: Vodák v chomoutu Následující text: Osvěta do světa »»»

SIM | 14. 8. 2009 Pá 13.38 | WW | trvalý odkaz | tisk | 1550x