Kajak VUT

Ze zápisníku začátečníka – Šusťákový Vír 9.10.2012

Článek vzniknul z podnětu a podpory Doc.prof Masáka a jiných. Díky.
Ve 4:50 zvoní budík. Teploměr ukazuje –1°, venku je bílá jinovatka, tma. Nechápu kam jedu, jestli na lyže, na brusle, na běžky nebo co se vlastně děje. Voda mně tam nějak nepasuje. Jdu na vlak s pracujícím lidem a jedu do Brna.

Je úterý 9. října 2012. Na srazu v 6h 25min a 24s se na loděnici schází hrstka flákajících se studentů, nezaměstnaných, bohémů a nadšenců, co si vzali dovolenou. Jede se na Vír, prý to skvělý kanál u stejnojmenné přehrady. Za kuropění balíme lodě a zatím se nic zvláštního neděje. Beru symbolicky červené Ino alias „lemrovský kajak“. Kája na nás čeká v Tišnově od 7:10 a tak vyjíždíme symbolicky až v 7:09 z loděnice . Chudák, nabíráme ho zmrzlého u tamní benzinky o 20 minut později. Optimismus má největší posádka bez teploměru v autě, protože je fakt kosa. U Nedvědice mlhy a jinovatky. Najednou obec Vír zalitá podzimním sluncem, nádherné scenérie, paráda.

Krátká rozcvička, oblékáme si hydro. Zděšeně zjišťuju, že nemám neopren. Jaksi jsem si do svého tréninkového batohu zapomněl přibalit i tuto věc. Nezbývá mně nic jiného, než svůj počin brát jako recesi a rázem jsem za veselí ostatních katapultován jako nejstatečnější člen výpravy. Oblékám šusťáky. Naštěstí zoncna runmpluje a prohřívá vzduch. Ne tak vodu, která je studená jak sviňa a už ju taky pouštijou…. Koryto se mění v rozvodněnou řeku, aspoň z pohledu začátečníka. Nasedáme, trénujeme traverzy, náklony atd.

Na divoké vodě je prý potřeba sebezáchrany. Eskymáka neumím, nezbylo mně tedy nic jiného, než se naučit jiný prvek sebezáchrany – dokonalou krysu. Kdybych totiž čekal s rukama nahoře, až ke mně někdo přijede, projel bych se po řece a omlátil o šutry jak na Jihlavě. Krysím. První krysa ještě vypadá potupně – pádlo někde v háji, loď plnou vody tlačím ke břehu. Nasáklý vodou.

Během přestávek si zjišťuju ceny neoprenu, ptám se na výprodeje hydra.. Vize šusťákových souprav mně jaksi rázem opustila.. Machruju aspoň se softčelkou, ale po další koupeli zjišťuju, že to je taková houba, která pojme maximum vody a moc nehřeje. Při další kryse si už dávám pozor na matroš – v jedné ruce pádlo, ve druhé kajak a pohoda. Sebezáchranu ovládám, protože jsem se sám obsloužil, ale raději už se začínám ptát na eskymování.

Dole při výstupu vyhazuju pádlo na břeh, pouštím se břehu a ujíždím. Další dobrá chyba. Kdyby mně nikdo nechytl, plavu do Víru II. Při jiné Kryse mně uplavává pádlo, ale chytají ho ochotně kolegové. Sranda.

Střecha natáčí, jistí. V pauze se sluníme na trávě, jíme, jdeme na hráz, Kája a Vláďa-Dušan slaňujou.

Druhé kolo trenálu začíná optimisticky. Směju se z recese ostatním, jak se navlékají do mokrých neoprenů, zatímco já se chlubím usušenými šusťáky a další várkou suchého oblečení pro druhé kolo.

Role suchých a mokrých se však mění ihned za prvním vracákem první série splutí. Krysím, totálně nasáklý. Rázem vážím 3 kila navíc. Aspoň že na sobě nemám nic bavlněného. Snažím se marně nahmatat na svém těle neopren, ale nacházím ho jen na nohách coby neoprenových ponožkách. Aspoň něco!

Už se ničeho nebojím, protože víc mokrej už být nemůžu. Nic neždímu, nasedám a nasazuji úsměv, vítězoslavně si klepu na hlavu a jásám. Snažím se zahřát a brát vše optimisticky. Proto su tady! Vrhám se do vln. Další peřej, proud jaxviňa, otáčí mně to…. V ten moment nemyslím ani na slečny, školu, práci. Soustředím se na výkon – na dokonalou krysu…Povedlo se a už si to frčím s matrošem ke břehu, Střecha mně pomáhá vylívat vodu.

Dalším ochotníkem je Kačička, které mně chce přidržet loď, abych neujel po porudu dolů jak minule. Jenže jak hladina na závěr klesala, obnažil se sliz na schodech a Kači padá do vody, byť byla celou dobu suchá.

Vzpomínám na Kubu, který mně kdysi tvrdil o mé práci těla, že od krku nahoru dobrý . Snažím se tedy zapojit i tělo od krku dolů. Funguje to skvěle a vypadá to, že se tím dá ovládat loď. Zjišťuju co je rozhraní, náklon a výjezd, traverz a už po prvním kanále prý velký pokrok… Romčina pochvala a úsměv je pro mě ve chvilu nejlepší satisfakcí. Dál trénujeme. Bojovnice Peťa, jistý Masák, Lukes se skřipcem, Kačička se svým typickým výrazem, Zbyšek, Kája, kameraman Střecha… Všichni ochotní pomoct, poradit. Učíme se vlastně všichni.

S pomocí ostatních ždímu a balím 10 kilo mokrých hader+veitnamky z obou kol trenálu. Ostatní mají na kontětak kilo neoprenu.

Valíme dom se zastávkou ve Štěpánově. Zděšenou obsluhu hospodě odměňujeme krátkým kajakářským potleskem, Masák málem shazuje lampu a tak raději platíme ty polívky, čaje, piva a mažeme do Brna. Krátce navštěvujeme ještě potréninkovou Turbínu a pak hupky do tepla.

Díky všem za skvělou akci, Střechovi za fotky a videa.

Redakčně kráceno.

Upozornění. Vodácky sport je nebezpečný. Upouštějte vzduch na slunci!

Redakce Kajaku VUT se distancuje od šusťákových souprav coby vhodného hydra na vodu a krysy jako vhodného prvku sebezáchrany na divoké vodě.

Zapsáno o povírsképůlnoci pouze po dvou pivech.

Text: Vláďa/Dušan novej
Foto: asi Střecha

««« Předchozí text: Eskymování 2012/2013 Následující text: Memoriál Vladimíra Vaňhy 2012 »»»

Kuba | 16. 11. 2012 Pá 20.09 | Trening | trvalý odkaz | tisk | 1399x