Když vlny se valí a kaskády řvou - Aneb lama na Hameráku
Léto za sebou zabouchlo dveře a noci začínají být zatraceně chladné. Ale co, vodácká sezóna ještě neskončila. Čeká nás tradiční Hamerák. Slyšel jsem o tomto potoku hodně – historky plné nadšení a krve. Jen těžko se popisuje, co všechno se mi motá hlavou. Sebevědomí napumpované od poslední ostré zkoušky ve Veltrusech volá, že to bude pohoda. Na druhou stranu hlas vzadu jasně a zřetelně tvrdí: „Rozbiješ si pysk.“ Takže hurá do toho.
Domluvit odvoz (vlaková sekce opět zrušena), sbalit matroš, přivázat lodě a můžeme vyrazit směr Malý Ratmírov. Už cesta tam byla naplněna kulturou a Tony se ukázal jako rozený sommelier. Nakonec jsme zakotvili v kiosku “U nasraného dědka“ jak sám sebe označil úžasný pan hostinský. Moc toho nenamluvil, ale těch pár vět rozhodně stojí za zveřejnění. Na Masáka: „Tebe si pamatuju, před pěti rokama jsem tě vyhazoval i s kytarou.“ Do davu: „Nedávno tady seděli a hráli taky na hovno.“ Chtěli jsme ho povznést, odmítl. První večer nekompromisně ukončila manželka pana hospodského slovy: „Je půl druhé. Už toho bylo dost.“ V sobotu ráno v klidu snídám. Domlouváme složení Lama-teamu a geniální závodní strategii – start, autobus do Dvorečku a splutí spodního úseku. Čas nás netlačí, podle startovky vyrážíme až před dvanáctou, tak jdeme kouknout na první dvě kaskády. Už při prvním pohledu jsem rád, že to nepojedu. Bohužel zítra se tomu asi nevyhnu. Do hydra!

Bravurně projíždím první branku a pálím to zběsilým tempem přes
přehradu (poznámka redakce: veskutečnosti je to rybník). Musím
chytit bus. S Lama-teamem a několika dalšími vodáky, kteří kopírují
náš plán, přejíždíme k mostu ve Dvorečku. Čekáme na Hasana, jenže
přichází špatné zprávy. Romča na první kaskádě zlomila pádlo. Neví
se, co bude dál. Zde dochází ke zrodu Kamikadze-teamu. Marek (duchovní otec
seskupení) navrhuje splutí pod Vláďovým vedením. Všichni souhlasí, jen
Vláďa ne. Tak čekáme dál. Nakonec se přece jen Hasan s Romčou a novým
pádlem objevují a můžeme konečně jet. Potok se kroutí z jedné strany na
druhou, meandr za meandrem ubíhá. Houpeme se na vlnkách a větve okolních
stromů “hladí“ po tvářích. Průjezdy pod některými mostky jsou dost
natěsno. Verča hlady kouše pádlo. Málem si vylomila zub. To už jsme ale
skoro v cíli. Čaj, chleba s cibulí a pivko jako odměna pro závodníky
Dojít k vláčku je
pak asi nejtěžší úkol dne. Stálo to za námahu. No, kdyby to bylo blíž,
nezlobil bych se. Štreka jak cyp.
Večer panuje pohodová atmosféra. Účastníci zájezdu si vyměňují dojmy, uzeniny a jiné dobroty, destiláty. Panuje krutá prohibice a tak se stoly prohýbají. Zbytek nebudu rozmazávat, jen Kačička objevila kadeřnické vlohy a vznikl text písně (k nahlédnutí v dokumentech).
Z Kamikadze-teamu zbylo pouze zdravé jádro – já, Verča a Mára. Opět se nás ujali Hasan s Romčou. Postupně proskakujeme oknem ve spodní hrázi a řítíme se k první kaskádě. Už to hučí. Míjím nepříjemnou skalku vlevo a narážím do kamene na protějším břehu. Zbytek kaskády jedu pozadu. Vyšlo to. Lehký oddech před dvojkou. Průjezd hladký (haluz). Verča zkouší můj trik z předchozí peřeje. Taky úspěšně. Marek otestoval novou přilbu a frčíme dál. Trojka vypadá celkem přívětivě. Náraz. Špicí přímo trefuju kámen. Naštěstí jsem to ustál a jakoby nic pokračuju. U čtvrté kaskády zastavujeme a přenášíme. S úlevou a napumpovaní adrenalinem se dostáváme do známých míst.

Dolní úsek se zdá ještě pohodovější než včera. Zase ta zk…ná štreka na vlak. Šťastní, (u)spokojení a živí jedeme úzkokolejkou do Ratmírova. Krásný závěr skvělého vodáckého víkendu. Nebo ještě ne? Marek bere loď: „Jedem znovu. Vrch stihnem.“ Pojedeme taky, to dobře ví, “kamarád“. Druhá jízda byla snad ještě větší hukot než ta první. Statečně se pereme s vlnami a válečky. Ono to jde! Paráda! Marku: „Díky, žes nás vyhecoval.“

Teď už ale nezbývá než se sbalit, rozloučit se a jet domů. Úžasná akce, perfektní banda, vynikající organizace, spousta silných zážitků. Za rok znova. AHOJ!
Text: David, Verča
Foto: web – Žralok, Pivas foto
««« Předchozí text: Podzimní úklid Následující text: Eskymování 2012/2013 »»»
Hasan | 11. 10. 2012 Čt 10.18 | WW, Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 2074x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářJeště bych doplnil, že Kamikaze skupina po mém odmítnutí vedení přemýšlela o tom, že to pojedou bez vedení 
Jéééé! Parádní článek!
Akorát mě mrzí, že si nemůžu zazpívat novou oddílovou brutálně pravdivou píseň :D Musíte mi ji nazpívat a poslat!!
Hmmm, chybí mi červený pádlo… Nebo aspoň černý
Jinak- dobrý článek kamikadze sekce! Bez vedení! Ať žije anarchie! :D







