Kajak VUT

Kurva, vostrej!

Probouzím se, všichni ještě spí. První co vidím, je hodně upitá láhev grapy. Říkám si, že tohle po ránu vidět nepotřebuji, a otáčím se na druhý bok. Pohled na dopité frizzante, frizzante a lambrusco mi také náladu nepřidává. Proto vstávám, nasadím si čočky a jdu se vysrat.

Návrat do spoglecu je o pár kilo lehčí. Krájím cibuli a špek, hledám vajíčka, připravuji snídani. Když je snídaně hotová jsou už všichni na nohách a bojují o kousky žluté hmoty. Dojíst. Odjezd. Sermenza. Nakoukávání. Zvláštní pocit. Ujištění. Nakoukávání. Nakoukávání! Kontrola. Nakoukávání. Kolo k plotu. Odjezd do JZD. Nasedání.

Vstupenka do spodní soutěsky o sobě říká, že toto není WW IV a že zadarmo to taky nedostaneme. Sjíždíme v pohodě stupínek s drobným vývarkem(nikoliv hovězím). Další peřejka si na nás vynutí krysu. Odlovíme Martina a jeho půjčený zelený traktor a jedeme dál. Následuje pravý boofík vpravo kolem skály. Místo, kterého sem se trochu bál, ze ukázalo jako lechtačka. Vlastně taková lechtačka s překvapením. Čekám na dalšího jezdce ve vracáku vpravo za skalou. Bohužel nevidím na stupínek. Marťas na házečce ukazuje, že jede Rimmer. Skočí to jistě dobře, to on umí, ale i mistr tesař se někdy utne. Co to mé oči ale nevidí? Vyplavává Rimmer zvlášť, loď zvlášť, a tváří se trochu kysele. “Ajajaj, to bude další rumík do sbírky”, říkám si. Rimmer doplavává do vracáku a už z vylézání na břeh se zdá, že vše není jak má být. Drží se za ruku a tvrdí, že s ní skoro nemůže hýbat.

Martin Zav sjíždí stejné místo bez ztráty kytičky. Rimmer se rozhoduje, že už na to kašle a že končí. Začínáme organizovat transport. S Martinem přetahujeme pomocí házečky loď na levý břeh(nevím, jak někdo může jezdit s 15m házečkou, při přetahování lodě mi z mé 20m házečky zůstal v ruce 1m) a Marťas vytahuje loď na silnici. Rychle dojíždím zbytek soutěsky(jeden jednoduchý tobogánek) a valím pro auto. Martin Zav přesouvá Rimmra do jiného vracáku a společně opouští soutěsku na pravém břehu. Když se vrátím, je už Rimmer připraven k odjezdu do nemocnice. Jedno rameno má takové hranaté a evidentně se mu jeho nový image nelíbí.

Odjíždíme do nemocnice. Vidím v očích svého kamaráda bolest. Snažím se ho rozveselit, ale moc mi to nejde. Slyším z jeho úst neobvyklé množství ostravského nářečí. Celá cesta do nemocnice je taková … smutná. Vyhazuji Rimmra před vstupem na pohotovost. Rychle parkuji auto a hledám Rimmrovi nějaké oblečení. Když vbíhám do čekárny, neoprénový mužík už sedí v křesle a je odvážen pryč. Deru se za ním, ale nepříjemný italský zdravotní bratr mě odstrkuje. Domlouvám mu, ale nazmar. Doklepávám se na okénko, opět nazmar. Velká cedule: “Pouze jedna osoba je povolena jako doprovod pacienta” mě dokáže v tuto chvíli jenom trochu přinasrat.

Čekám v čekárně. Stále čekám v čekárně. Myslím si o italském zdravotnictví své. Stále čekám v čekárně. Myslím si o sobě své. Stále čekám v čekárně. Už si nic nemyslím. Furt čekám v čekárně!! Po hodině a půl se objevuje zdravotní sestra: ”Friend Thomas? ”. Nekompromisně vyrážím ze sedačky ochoten se pobít s ochrankou, abych zjistil, co je s mým kamarádem.

Neoprenový trotl sedí ve stejném kolečkovém křesle, ve kterém jsem ho viděl posledně. Je do půl pasu vysvlečený, rameno hranaté, mírně pod drogami, v tváři trochu klidnější. Byl na rentgenu a čeká, až dorazí z domu doktor. Po další hodině konečně doráží ortoped. Rimmra položí na lůžko a prozkoumá ho. Rameno musí zpátky. Rozhodují se, že ho uspí. Přichází ještě anesteziolog a uspává Rimmra do sladkého spánku. Přemlouvám doktora, abych mohl v ordinaci zůstat a podat o všem zprávu. Nemocniční zarostlý zřízenec a ortoped se snaží vrátit Rimmrovo rameno zpátky do jamky. Jako kdyby to chudák cítil. Při každém pokusu o nahození ramene zvedne pravou ruku, něco zamumlá a odstrkuje doktory. Je snad stále při vědomí?!? “Určitě trpí jako kůň,” pomyslím si.Dostává další dávky anestezie. Až na třetí pokus se rameno vrací na své původní místo.

Rimmer se probouzí. Volá k sobě doktora a s intonací na šrot opilého Ira mu vykládá: “Doctor, you – good team, good co-work, I dreamed about a torrent, nice boof…” Doktor se lehce usměje (Pozn. Doktor umí anglicky pouze “relax” a “X-ray”). Přicházím k Rimmrovi šťasten, že vše dobře klaplo a Rimmer mi vypráví svůj sen. Mluví jako by byl na káry. (Pozn. cenzurováno) “Miro, pádloval jsem super potok, čistý boof, nádhera! A potom! … Ditu … (úsměv) … (kontroluje si, jestli mu nestojí péro)”. Dostává od doktora 25 dní ‚relax‘ a ještě jeden kontrolní ‚X-ray‘. Ještě s ním chvíli kecám a potom sjíždím pro Marťase s Marinem. Za dvě hodiny je Rimmer propuštěn z nemocnice. Balíme věci a jedeme domů. Tento Piemont pro nás končí.

««« Předchozí text: Splutí Jihlavy No.1 Následující text: Záchrana na divoké vodě podruhé »»»

Miro | 29. 5. 2012 Út 14.56 | WW | trvalý odkaz | tisk | 2030x