Kajak VUT

Doubravka 2010 - Ladně Ladou

Prokřehlými prsty seškrabuju námrazu z předního okna. Startuju, kontroluju zda mám všechno a vyrážím na loděnici. Po rychlém nákupu přijíždím před zamčenou bránu, kde už netrpělivě čeká několik lidí. Netrvá dlouho a přijíždí další vozy, posléze i Hasan s Romčou.

Balíme se nad očekávání rychle. V 9 hodin jsme opravdu připraveni vyrazit. Ještě porada řidičů, a první posádky se vydávají na cestu. Náš odjezd ale není tak jednoduchý. Po několika protočení startérem zvedám kapotu, jako bych snad čekal, že na něco přijdu. Napumpuju ručně trochu benzínu, což je to jediné co můžu udělat. Stále nic. Když už jsem se svým vozem dostatečně k smíchu, kontroluju vypínač zapalování, který byl samozřejmě vypnut. Ladovka chytne jako za mlada a vesele si přede.

Naložení jsme až po okraj. V zatáčkách hobluju zástěrky, z čehož je posádka mírně nervózní. Po projetí Pisáreckého tunelu a zdolání zákeřného kopce zařazuji automatiku. Zatáčky pěkně klopíme, lodě na střeše jsou znát. Techniku jízdy se slabým motorem mám zvládnutou, i posádka si brzy zvyká na to, že kdo se nebojí náklonu, nemusí podřazovat. Hasan v náklonech ke středu zatáčky shledává paralelu s kajakem, tak tedy trénujeme. V důsledku dvou močících zastávek a pomalých řidičů před námi (kteří brzdí pod kopcem) dojíždíme poslední. Tedy skoro. Štěpán hatí naše plány na bezchybnou logistiku a do Pařížova dojede od jihu. Nevadí, s autem přejíždí a za chvíli jsme už všichni komplet. Celkem 6 aut, 22 lidí.

Hasan rozděluje celkem 4 skupiny po 5 až 6 lidech. Sestupujeme k řece, kde se to vodáky jen hemží. Na vodě dávám cvičného eskymáka, pro osvěžení i uklidnění. Hasanova skupinka jede první, za ní skupina 2 vedená Tonym a uzavíraná Mnou. Následuje Tatarčina skupina, vše uzavírá Kubova skupina.

Po chvíli máme prvního plaváčka. Vše se zvládá, jen loď zůstane trčet na kameni uprostřed řeky. Vymýšlíme jak Lukesovu loď od tama dostat, Tony ji zkouší vytáhnout, nedaří se. Následně Marek zaplave v témže místě nad oním kamenem. V tu ránu jsou tam chyceny lodě dvě. Mezitím dojíždí Kuba, který se ujímá vyprošťovací akce. Lodě jsou z kamene dole, Lukesovu chytáme, ale Markova potvora je zalitá vodou a zachytí se na kládě o kousek níž. Tamarka k ní připíná házečku, z druhého břehu ji několik statných kajakářů táhne ven. Něco povolí (slyšitelné křupnutí dřeva) a loď je naše. Vyléváme, přehazujeme házečku a přetahuje se loď. Máme za sebou ani ne kilometr a solidní zdržení.

Hasanova skupina nervózně čeká o kousek níž. Nevěděli co se děje a už začínali mít obavy. Pokračujeme, zkoušíme nájezdy ve vracácích. Až do Mladotic pokračuje pohodová voda s vlnkama, občas peřejka. Mladoticemi Doubrava protéká v širokém regulovaném korytě. Následuje nepříjemný rozbořený jez, pokračující peřejemi až ke známé Martinské kaskádě s obávaným šutrem uprostřed.

Pokud vím, tak ve skupině 2 to dávají všichni, i když někdy ani nevíme jak. Čekáme na zbytek výpravy, občas něco lovíme. Doubrava pokračuje několika kamenitými úseky s pěknými vlnami. Také jedním jezem, který ale obnášíme. Jak se blížíme Ronovu, tok se rozšiřuje a zklidňuje. Poslední jez, několik záhybů řeky a jsme v cíli, u základny místních skautů v Ronově nad Doubravou (ř.km. 29.3).

Převlékáme se, sváží se auta a kuchtí jídlo. Všichni jsou unavení, hlavně tedy účastníci Avalanche campu, kteří se vrátili teprve v noci. Kolem sedmé míříme na náměstí v Ronově, kde se v hospodě „U Tunýlku“ koná tradiční Vodácký Country Bál, účinkuje skupina Brzdaři. Pár lidí jde jenom do hospody a pak na kutě, většina ale míří na Vodácký bál. Popíjíme, povídáme si, křepčíme na parketu. V přestávkách probíhá losování tomboly, ve které se nám nakonec celkem daří. Jak se blíží půlnoc, únava si vybírá první oběti. Postupně se lidé vytrácejí, až nakonec zůstáváme jen čtyři. Ještě se k nám vrátí Lukes, který si zapomněl klíče Před jednou odcházíme i my zbylí.

Ráno se probouzím jako první, už po šesté. Po dlouhém vnitřním boji opouštím vyhřátý spacák a ulevuji si u nejbližšího stromu. Ve chvíli je mi taková zima, že další pokusy o spánek zavrhávám. Kolem osmé začínají ožívat i ostatní. Sluníčko už příjemně hřeje a během snídaně počítáme kořist.

Celkem jsme v tombole vyhráli : štangli loveckého salámu, lopatku červenou plechovou 2×, pivo Bernard 12×, borůvkové pivo Černá Hora 4×, nakládaný dezertní sýr + 2 náhradní, ponožky, destilovanou vodu, kilo máku, 10× role toaletního papíru jednovrstvého, poukázku na oběd, pamlsky pro hlodavce aneb simulátor zimy, 60l lodní pytel, 8l lodní pytel, hydromagazín, struhadlo, 1kg kivi, utěrky vaflové.

Po snídani, převezení lidí, lodí a aut usedáme znova na vodu. Zatáčku se šutrem, který včera polapil dvě lodě se bravurně vyhýbáme, pokračujeme ve slušném tempu. Víme co nás kde čeká, i proto je to dnes větší pohoda. Za chvíli jsme v Mladoticích a užuž si to šineme k Martinovi. Před Martinskou peřejí vysedáme a jdeme si to prohlídnout. Berou se házečky, já beru i foťák. Podaří se mi něco nafotit, konečně taky jednou nebudou fotky jenom z hospody. Někdo to sjede na pohodu, někdo eskymuje, někdo plave. Když připravená skupinka sjede, dávám foťák Zbyškovi a jdu si to sjet taky. Vyhlídnul jsem si cestu úplně vlevo. Neznáma vodačka na kánoi mi ukázala kudy, tak to chci taky zkusit.

Nájezd trefuju slušně, pod hupíkem na mě ale čeká váleček, ze kterého vyjíždím až na několikáté. Když už jsi myslím že jsem venku tak se mi ztrácí modrá obloha a všude jsou bublinky. Eskymuju, ale ani se nenadechnu a jsem tam znova. Rovnám se na další pokus. Taky se nepovedl, helmou počítám kameny na dně. Naposledy se srovnávám. Už mám dost, chtěl bych na vzduch. Dostávám pecku do helmy. Však ten rum není zas tak drahý, říkám si. Další pohlazení skály po zádech mě ale udrží v lodi. Najednou klid, žádný kámen ani skála vedle mě. Konečně eskymuju a lapám po dechu, rychle se schovávám do vracáku. Ještě pěknou chvíli funím jako kůň po velké pardubické.

Nejsem ale jediný se sklony k dramatizaci. Jak tak sedím dole ve vracáku a čekám na případný plavající materiál (plaváčky loví Hasan svou házečkou), připlouvají naráz dvě lodě. První je Jirky H. a druhá Marka. Lovíme lodě, plaváčky má Hasan. Marek nešťastně trefil šutr a roztrhl si obočí. Prý dost ošklivě. Hasan spěchá pro lékárničku, neznámá vodačka odborně zavazuje ránu a samozvaný vodní záchranář prudí. Nejvíce v klidu je paradoxně Marek. Volá se sanitka, jdou s Markem do Mladotic. Čekáme co bude.

Marka naloží do sanitky a berou do nemocnice na rentgen a šití. Čas utíká a voda už začala klesat. Kuba s Hasanem rozhodují, že dál pojedou jen řidiči, ostatní na odvoz počkají v Mladoticích. Dolů teď valíme vysokým tempem, žádné lelkování. U aut jsme asi za půl hodiny, převlíkáme se a jedeme nahoru, jen Kuba za Markem do nemocnice. Čekáme na ně podle domluvy v Mladoticích. Balíme věci, vážeme lodě. V dálce je slyšet bouřka, nejvyšší čas na odjezd. Někteří míří přímo do Brna, moje a Štěpánova posádka jedeme do Ronova na oběd. Máme hlad a Lukes potřebuje sníst výhru z tomboly.

««« Předchozí text: Soustředění na Víru Následující text: Salza 2010 - propozice »»»

Hasan | 20. 4. 2010 Út 10.17 | WW | trvalý odkaz | tisk | 5007x